Redakce | Úterý, 07. únor 2023 |
Řekne-li se kanafas, většina lidí si představí kostičku o velikosti jednoho centimetru, nejspíše bíločervenou. Látka s bohatou historií je už po mnoho generací základním pilířem při zařizování interiérů stylových chalup i moderních roubenek. Víte, co dělá kanafas kanafasem, a že kromě klasických kostiček a proužků dokáže zručný textilní návrhář vyčarovat z kanafasu netušené věci?
Z historického pohledu je kanafas barevně pruhovaná či kostkovaná tkanina, která se tkala na našem území po domácku od 18. století. Používala se převážně na ložní prádlo a oděvy, ale i jinak. K její „univerzálnosti" patří totiž i její oboustrannost – látka se tká z předem obarvených přízí, a to je právě to, co ji odlišuje od pláten jednobarevných (barvených v kuse).
obr.: Vzor „Kuba" se žlutou, zelenou a růžovou v útku (na režné osnově) – len. Foto: archiv Evy Jandíkové
Po odborné stránce se problematice kanafasu věnovala PhDr. Jitka Staňková, etnografka, která má ve svých článcích a v publikaci „České lidové tkaniny" jeho původ historicky doložený, včetně jeho materiálových "přestupů" z konopí (pojmenování kanafas se odvozuje od latinského „canabis" – konopí) na len, a pak do bavlny, která se používá v dnešní době na kanafas nejvíce.
Postupem času mohli výrobci zásluhou nových typů spřádání přízí tvořit stále jemnější a lehčí konstrukce tkanin, snižovala se gramáž, tkanina byla jemnější, a přitom si zachovávala stejnou pevnost. Kanafas se tak postupem času stal příjemnější na omak a snadnější na údržbu, technologie výroby, materiálové složení ale i charakter vzorování ovšem zůstal – a to je to, co dělá kanafas kanafasem.
Foto: Na-chalupu.cz
Pruh, kostička, káro
Vzor, odborně dezén, je tvořen alespoň dvěma barvami. Jednotkou vzorování je jedna nit a střídají-li se barvy po jedné niti, vzniká melanž – při pohledu na takto tkanou látku se ve vzdálenosti půl až jednoho metru barevné body v oku slévají do jednolitého odstínu, takže látku na první pohled jako kanafas nehodnotíme, ale pořád je vyráběná stejnou technologií a chová se pak tedy z hlediska srážlivosti a jiných atributů stejně jako „klasický proužkovaný nebo kostičkovaný" kanafas.
obr.: Ležérní mačkaný vzhled lnu lze vnímat i jako jeho přednost. Zaujme především svou životností, pevností, ale i jemností a přírodní krásou. Vzhledem ke své olejnaté složce, která chrání rostlinu na poli, také odpuzuje roztoče. Foto: Na-chalupu.cz
Potřeba kombinovat nebo doplňovat výrazný vzor jednobarevnou plochou, zvláště u oděvu, si vynutila móda od osmdesátých let a poptávka u oděvářů stále stoupá. Kombinovat totiž látku obarvenou „v kuse" s látkou pestře tkanou (tedy kanafasem) není ideální. Látka, která se barví až po utkání, se projevuje jinak, proto se v případě potřeby jednobarevné plochy používají tyto minimalistické dezény, které si v sobě naopak nesou kouzlo střídání barev, měňavosti a ušlechtilosti samostatně obarveného vlákna. Dvě nitě už tvoří drobný proužek, dvě nitě v osnově a dvě nitě v útku tvoří vzor, který je známý spíš pod pojmem pepito.
Pro kanafas je však typické střídání nití ve větším množství, takže více nití, jsou-li v osnově, tvoří pruhy podélné, pokud jsou jen v útku, tvoří pruhy příčné. Při pravidelném střídá ní v obou soustavách nití vzniká kostička. Z větších pruhů je také větší kostka. Větší uvnitř členěné kostce se říká káro.
obr.: Velmi hustě tkaný bavlněný kanafas utkaný v Moravských a Českých tkalcovnách je z nebělené a barvené příze, vzor je oboustranný. Je stálobarevný při praní do 60°C. Foto: Na-chalupu.cz
Z minulosti do současnosti
Široké pruhy a velké kostky se v dobách, kdy se vlákno barvilo doma, nedělaly – důvodem byla neschopnost v domácích podmínkách přízi jednolitě obarvit, a tak vzniklé „žíhání" tkalci potlačovali tím, že barvu často a různě střídali. Barvení se v druhé polovině dvacátého století ale stále zdokonalovalo, a proto zvětšení barevné plochy ve vzoru nebyl problém. Rozvíjení těchto vzorů ale bylo na přelomu století znesnadněno vývojem v technologii snování – proces se zrychlil, ale omezil rozmezí (rozpětí, velikost) raportu.
obr.: Charakteristickým prvkem historického kanafasu bylo časté používání bílé (režné) barvy, která vytvářela výrazný kontrast k druhé barvě, moderní kanafas naopak pracuje s prolínáním méně kontrastních barev. Vzhledem k tomu, že se příze pro „kanafasovou tkaninu" musí předem nabarvit, vznikají finanční i časové nároky na výrobu větší než u tisku. Z ekonomických důvodů tak vzniká při výrobě tlak na omezení počtu barev, což pro designéra znamená náročnou spekulaci, jak dosáhnout žádoucího efektu. Foto: Na-chalupu.cz
Len za bavlnu
Kromě dnes nejběžnějšího bavlněného kanafasu se opět můžete setkat i s kanafasem ze lnu. Len mnoha svými užitnými vlastnostmi vítězí nad bavlnou. Navíc jeho vlákna nepotřebují při pěstování hnojit ani ošetřovat pesticidy. Vlákna lnu jsou stoprocentně recyklovatelná a rozložitelná, na jeho zpracování se také používá méně chemikálií a vody, je tudíž výrazně ekologičtější než bavlna.
Lněné látky jsou příjemně chladivé na omak, odvádí teplo a pot a dobře snáší namočení. Len je pevný a odolný materiál, navíc je vhodný i pro alergiky, neboť je hypoalergenní a antibakteriální. Len také nevytváří statickou elektřinu, nepřitahuje a nepohlcuje prach, proto se nemusí prát tak často jako bavlna. Jeho jedinou nevýhodou je vysoká mačkavost tkaniny, lněné vlákno se také nedá obarvit na tak výrazné odstíny jako bavlna, a tak jsou jeho barvy spíš tlumené a víc neutrální.
obr. Tradiční kanafas se nehodí jen na závěsy a povlečení. Vykouzlit z něj můžete nepřeberné množství doplňků třeba do kuchyně. Pokud neholdujete šití, mnoho z nich lze už hotové objednat. Foto: Na-chalupu.cz
Slovo o návrhářkách
Eva Jandíková milovala látky už od dětství, protože se kolem nich díky rodičům často motala. Absolvovala Ateliér textilního výtvarnictví na VŠUP a záhy nastoupila do Ústředí lidové umělecké výroby na místo návrhářky kanafasu, kde měla kromě historických replik navrhovat i současný design pro tkalcovnu, která měla dvacet listových stavů, chrlících dvě stě tisíc metrů "kanafasu" ročně. Navzdory omezeným finančním možnostem vytvořila několik kolekcí, které byly oceňovány nejen výtvarnými komisemi, ale i zákazníky. Když ÚLUV v roce 1995 zavřel své brány, neutuchající poptávka po v té době už nesehnatelných vzorech Evu přesvědčila, že by se měla pustit do podnikání na vlastní pěst. A tak si založila ateliér Terej, po mnoha peripetiích našla vhodnou tkalcovnu a dál pokračuje ve vytváření svých originálních návrhů, které jsou velmi často inspirované přírodou. V posledních letech se při výrobě kanafasu odklonila od bavlny zpět ke lnu. Na živo se můžete přijít podívat do vzorkovny ateliéru Terej na Praze 8.
|
Zora Stupňánková má ráda přírodní materiály a venkovský styl již od mládí. Když se stala „chalupářkou", vrátila se k šicímu stroji a navrhování bytového textilu. Se svým partnerem Stanislavem Baťkou vybudovala e-shop Na-chalupu.cz. Protože má svou představu o textilu ve venkovském stylu, navrhuje si vlastní bavlněné a lněné látky a zajišťuje jejich výrobu v tuzemských tkalcovnách. Hodně času věnuje vymýšlení nových výrobků a ráda si ušije jejich prototypy. Sortiment už je dnes natolik rozsáhlý, že se na výrobě podílí několik zkušených švadlenek. Významný podíl tvoří závěsy z bavlněného i lněného kanafasu „na míru". Důraz klade na ucelené kolekce od závěsů, povlečení, přes polštářky, ubrusy až po šité dekorace. Pomyslnou třešinkou na dortu je propojení vlastní keramiky s extilem, kdy se dekor Červenka a Modřenkaopakuje vytkaný v žakárské látce.
|
AUTOR ČLÁNKU: Dagmar Česká
Tento článek vyšel v časopisu sruby&ROUBENKY 1/2023
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 85 Kč
koupit časopis
Vaše komentáře (0)
Nejnovější články v kategorii “Design”
-
Nový sprchový žlab Kaldewei s integrovaným systémem zpětného získávání tepla
Když se spojí efektní design s průkopnickým duchem prémiové značky, vznikne něco zcela neobyčejného. Jako jeden z předních výrobců koupelnového vybavení a vyhlášený odborník na…
-
Návrh koupelny v roubence v rukou bytového designéra
Každý prostor v rodinném domě má pro jeho obyvatele různý význam: někdo si rád poleží v posteli a jeho nejmilejším pokojem se stane ložnice, druhý dává přednost čtenářskému…
-
Jak vytvořit ze stropu designový prvek
Obvykle bývá přehlíženou součástí designu, a proto tak často zůstává nenápadným. Ovšem kdyby si Michelangelo myslel, že na stropu nezáleží, jak by asi vypadala Sixtinská kaple...…
-
Jak na vlastní návrh koupelny a interiéru obecně v pěti krocích
Samozřejmě, na design interiéru máme odborníky. Pro laika ale není vždy snadné vyjádřit slovy, čeho chce dosáhnout, a i když to udělá, slova často neodpovídají jeho vizi. Anebo si…